Vox populi, vox dei
K současné problematice od kpt. PhDr. Jaroslava Žďáry, kontaktní osoby SVVS pro Východní Čechy a Hradec Králové:
Původně jsem chtěl tento literární opus uvést slovy klasika – tak nám zabili Ferdinanda. Napadlo mne to hned, jak jsem se dočetl, že plánované změny v systému vzdělávání sester (a nejen jich) vešly po schválení Senátem a podpisu prezidenta v platnost. Ne, nebudu si nalhávat, že jsem to nečekal, to určitě ne. To jen malá jiskřička naděje ještě doutnala, ale po přečtení několika oslavných článků, které tuto novinu troubily do světa, hodně rychle zhasla. Slova klasika ale necháme tam, kam patří, tedy Švejkovi, ačkoliv pocit mám z toho dění okolo novely zákona obdobný. Napadá mě spíše jiné uvedení, které situaci vystihuje – vlk se nažral a koza… ta nikoho nezajímá.
Jistě si říkáte, proč vlastně trávím svůj čas těmito pro mnohé planými řečmi a nedělám něco důležitějšího, třeba neběhám na oddělení okolo pacientů. No, původně jsem ani tu ambici se k dění vyjadřovat neměl, je spousta jiných pramenů, které shrnují všechna pro a proti celé slavné novely a navíc jsem asi všechno potřebné již řekl ve svých předchozích článcích, kdy se nechci stále pouze opakovat. Ale nakonec mi to nedalo… Ptáte se proč? Protože jsem udělal zásadní chybu čtenáře internetových informačních portálů a zahloubal jsem se do diskuze těch, kteří ony oslavné články o novele četli také.
Zaujalo mne několik zvláštních věcí. Zaujalo mne, jak většinová veřejnost, reprezentovaná stovkami diskutujících v komentářích těch článků vnímá sestry. Jak je vnímána jejich práce a jaké jsou vlastně představy o tom, co je to moderní sestra a moderní ošetřovatelství. Protože to je pro mne ten klíč, který mi umožní pochopit fakt, že většina diskutujících souhlasila s tím, že sestra nepotřebuje vysokou školu a že to, jak sestra pracuje, co musí znát a umět a hlavně kolik za to bere, je víceméně velmi zkreslené. Pokusil jsem se na to podívat s odstupem a trochu to zmapovat. Proto upozornění všem, kdo čekají vysoce intelektuální dílo s aspirací na článek do odborného periodika – ne, to opravdu nečekejte. Spíše se pokusím poukázat na to, jak je potřeba uvádět věci na pravou míru a jak cíleně šířené informace vytržené z konceptu a polopravdy ovlivňují veřejné mínění těch, kteří posléze jdou k volbám a volí ty, kteří hlasují pro změny zákonů (a to se netýká jen zákona č. 96/2004 Sb.)
Jako první, co jsem provedl, bylo zjištění, co na heslo „sestřička“ řekne vyhledávač Google, který tak nějak reflektuje, co hledají k tématu lidé. Musím říci, že jsem nečekal zázraky, ale… Posuďte sami: jako první naskočí nabídka obrázků, které ukazují všechno možné, jen ne reálný obraz sestry. Ne že by se na takové obrázky nám mužům nedívalo dobře, jen je jejich vypovídající hodnota mizivá. Ale budiž, beru to jako recesi a pokračujeme dále. Dalším odkazem je portál „sestřička.cz“, čemuž nelze vytknout vůbec nic a příjemně to navnadí v dalším pátrání v hlubinách internetu po pom, co si obyčejný člověk může o sestrách a ošetřovatelství přečíst. A že je to docela jízda!
Další odkazy nemají se sestrami dnešní doby nic společného. Jde o odkaz na film „Sestřička“ (1969) na CSFD.cz a opět film „Sestřičky“ (1983) opět na CSFD. Jistě jsou to pěkné díla, svoje místo na slunci mají, ale o tom, jaká je reálná profese sester v 21. století vypovídají vskutku minimálně. Ale nevadí, určitě nalezneme něco dále…. A následuje „ordinace-nova.cz“ a dotaz, kdo je sestřička Květa. Ano, tak toto již je učiněná studnice moudrosti a pramen informací pro všechny, kdo se pokouší pochopit, čím se dnešní sestry zabývají. Věřím tomu, že po přečtení obsahu této stránky a následného zhlédnutí avizovaného dílka, jehož dílů je tolik, že již se v něm vystřídal kompletní herecký tým všech divadel v Praze a přilehlém okolí, je situace všem zcela jasná. Nevadí, popojedeme dále a rozbor toho, jak jsou sestry vnímány českými seriály a filmy, si necháme na další část tohoto opusu. Po novácké ordinaci totiž Google nabízí další stránku, a to „nejsestřička.cz“. Nejprve jsem se radoval, že je to pokus o rehabilitaci předchozího nálezu, a zdá se, že je tomu i tak. Soutěž, která aspoň nějakým způsobem oceňuje práci reálných sester v reálném provozu…. Jenže můj dobrý pocit byl utlučen nálezem dalšího odkazu, a to ukrytého pod epochální název „22 důvodů, proč jsou zdravotní sestřičky lepší než normální holky“ na webu cilichilli.cz. Co na to říci… Pokud si to kdokoliv přečte, bude mít o sestrách roztomilou, ale opravdu velice mylnou představu. Stačí si všimnout prvních několika „pozitiv“, které jsou čtenáři předkládány, a je jasné, že je to s představou o sestrách není mezi populací zase tak dokonalé. Toto rádobyvtipné pojednání udává jako jednu z „cool“ vlastností sestry to, že je povolná, dále poslušná, šikovná…. No, upřímně nevím, zda je zrovna povolnost vlastností, která by měla být u profese, která je u pacienta nejvíce času, zrovna ta důležitá. Ono s tou povolností je to v populaci zakořeněno hlouběji, než se zdá, ale k tomu se dostaneme hned, jak se začneme věnovat rozboru komentářů čtenářstva v další části tohoto článečku. Nicméně spíše než vtipné lze konstatovat, že takovéto zjednodušené prezentování profese je docela dehonestující a moc dobrému jménu sesterstva neprospívá. Nabízí se otázka, co dělají pro zlepšení image tohoto povolání kompetentní osoby a spolky…. Odpověď si pozorný čtenář doplní sám, pokud vydrží dočíst až do konce. Každopádně vřele doporučuji si ony stránky s pojednáním najít, a sami uvidíte, zda je to pořád ještě sranda, nebo spíše k pláči. No a zkusíme se ještě podívat na další veřejně dostupné odkazy, které tu naši profesi doprovází v hlubinách internetu.
Jako další Google odkaz se objevila kniha „sestřička“ od Raymonda Chandlera, což s reálným českým zdravotnictvím má společný jen ten název, neb se jedná o detektivní noire román. Následuje další kniha, „Sestra a sestřička“ od Magdy Vaňkové, což nám o problematice ošetřovatelství nic neřekne. Vrcholem všeho je další odkaz, tentokráte díky archivům České televize a epochálnímu dílu „Sestřička Jackie“, což běžnému občanu opět o ošetřovatelství řekne opravdu mnoho. Výčet odkazů uzavírá nabídka stránek, obsahující k prodeji panenku v šatičkách, stylizujících se do sesterské uniformy, což je dobře aspoň pro mladou generaci potenciálních studentek zdravotnických škol, protože kluci si povětšinou hrají s autíčky.
Ano, mohlo by se namítnout, že vyhledávací heslo je zvoleno špatně, že se mělo zadat „ošetřovatelství“. Jenže, pojem ošetřovatelství je běžné populaci neznámý, vyvolává úplně jiné asociace, než pojem o vědecké disciplíně. Jde to vidět i u polemik o obsahové náplni sesterské práce, kdy je toto často zaměňováno za pojem pečovatelství, což je věc podobná, ale jistě ne zaměnitelná. A tady se již dostáváme k jednomu z jader pohřbeného pudla, kdy špatně užívaná terminologie i v tomto lehce úsměvném případě vede k nepochopení celého kontextu věci. V tomto případě to mají mnohem jednodušší naši anglicky mluvící sousedé, kteří v tom mají jasno. Ošetřovatelství – Nursing. Všem je to jasné. Pečovat o někoho – take care of someone. Dva rozdílné výrazy, dva obsahově rozdílné pojmy. V českých podmínkách je všechno ošetřovatelství a hotovo. Ono už jen ten termín zní děsivě, obzvláště nám mužům, kteří se touto profesí zabýváme také. Ale to je obdobný problém, jako s označením sestra – kolikrát já jsem již vysvětloval pacientům, že bratr opravdu neexistuje a že mi označení sestra nevadí a jestli s tím mají problém, ať mi říkají radši jménem….
Je rovněž zajímavé, že se při takovém vyhledávání neobjeví odkaz na stránky České asociace sester, coby organizace, která se staví do role ochránce a rádce českého sesterského personálu. Stránky se neukážou právě ani po zadání jiných hesel, jako je např. již zmiňované ošetřovatelství apod. Přitom z logiky věci vyplývá, že zrovna tento spolek by měl být garantem informovanosti a šíření osvěty o všem, co se sester v ČR týká. No, jak už to bývá, nic není dokonalé, ani toto ne. Co jsme tedy takto narychlo zjistili? Česká veřejnost, pokud opravdu cíleně nevyhledává informace o daném tématu, z běžně dostupných odkazů opravdu nemůže vědět nic, co se reálného života a práce sester týče.
Aby to nebylo tak úplně jednostranné, podíváme se na to, jak je sestra prezentována v různých kulturních dílech, které jsou vysílány televizními kanály a které mají velký potenciál k ovlivnění mínění většinové populace, s výjimkou mládeže, která svůj čas již věnuje spíše pobytu v kyberprostoru. Nejznámější pořady (kterých je ale natočených vícero), které se zabývají zdravotnictvím a ve kterých vystupuje někdo, kdo má být sestrou (či jiným zástupcem nelékařského personálu) jsou v českých luzích a hájích např. tyto: Ordinace v Růžové zahradě (ČR), Modrý kód (ČR), Nemocnice na kraji města (ČR), Sanitka (ČR), Pohotovost (USA), Chicago Hope (USA) atd. Není úmyslem zde dělat obsahový rozbor jednotlivých dílek, není to ani v silách autora (fyzických a i psychických). Jen je nutno poukázat na fakt, že znázornění sester je natolik dehonestující, že vyvolalo reakci Jak ČASu tak POUZPu, tedy dvou největších profesních organizací v ČR. Vzniklo dokonce několik velice pěkných diplomových prací (Kopecká, 2016, Maňhalová 2014), které se tímto tématem zaobírají obšírně. Takže co si obyčejný občan může po shlédnutí těchto kulturně obohacujících děl o sestrách myslet?
Jednak že sestra je vnímána převážně jako sexuální objekt, kdy je toto podtrženo krátkými sukněmi, podkolenkami a dlouhými nehty, což je podle všeho běžný oděv v nemocnicích. Sestra má spoustu času na pití kávy a konverzaci s kolegyněmi, popř. koketování s lékaři, kteří jsou zde zase vyobrazeni povětšinou jako všeznalí intelektuální vůdci kolektivů, nesoucí na svých bedrech osud lidstva. Je jasné, že by nikoho nebavilo koukat na seriál, kdy jedna epizoda pojednává o běžné dvanáctce na standartním lůžkovém oddělení, ale na druhou stranu, mediální obraz sestry je opravdu na míle vzdálen realitě. Něco jako zákoník práce, popis funkční náplně, kompetence, odpovědnost, pracovní týmy a vztahy v nich…. To se prostě nenosí. Sestra je tlačena do pozice submisivní husičky, usměvavé pomocnice či arogantní zákeřné osoby, vždy v lákavém obalu a bez návaznosti na její práci – péči o pacienta, péči o chod oddělení, péči o svůj odborný rozvoj. Podle seriálů sestra nesmí mít více jak 25 let a jinou než štíhlou postavu (čest výjimkám), musí mít perfektní make-up a hlavně nosit podpatky. Zní to jako popis tajného snu pubescenta, ale ne, na něco podobného se dívá poměrně velká část diváků televize. Jak pak chcete přesvědčit veřejnost o tom, že práce sestry není jen to, co znají z obrazovky, že opravdu potřebují spoustu vědomostí a psychických sil a že to prostě ve zdravotnickém provozu (je jedno v jakém) není televizní šou? Kolik lidí ví, že např. existuje Etický kodex sester, vydaný ICN a k jehož dodržování se ČR zavázalo? Nemá smyslu podotýkat, že jednání, popisované často v seriálech ze zdravotnického prostředí tento kodex popírá… Tímto všeobecným zobrazením trpí nejen image sester, ale právě i lékařů a dalších zdravotnických pracovníků. Lékaři mají aspoň tu výhodu, že jsou veřejností vnímáni s určitou aureolou podvědomého respektu, což u sester chybí. A to je mezi sestrami již mnoho těch, kteří mají vzdělání a hlavně odpovědnost převyšující běžný standart zdravotníka (bez ohledu, zda je to lékař, sestra či laborant).
Abychom si udělali nějakou představu o tom, jak je profese sester vnímána populací ve vztahu k změnám v systému přípravy a vzdělávání sester, stojí za to si přečíst reakce čtenářů článků s tímto tématem. Nelze to brát jako nějaký reprezentativní vzorek, protože do diskuzí nepřispívají všichni, kdo se chce k tématu vyjádřit a je to spíše takové volné pole verbální kreativity, nicméně pro představu to stačit může. Schválně do výběru nezahrnujeme diskuze na sociálních sítích, které jsou ještě peprnější a ještě více vyhraněné. Na druhou stranu již několikrát historie poukázala na to, že onen slogan, který jsem použil na úvod tohoto článku, má velkou pravdu – často křičící menšina dokázala více, než hluboce mlčící většina.
Nejprve reakce čtenáře, která navnadí čtenáře a vlije trochu optimismu do žil:
„Tak ve vyspelych zapadnich statech je uz dost let obvykle, ze obor zdravotni sestra je vysokoskolske studium. Zato ale Cesko se rozhodlo zustat pozadu. Protoze tak diktuje dlouholeta tradice.“[1] Nezastírám, že mi tento bonmot mluví z duše. Jenže bohužel, jeho autor je v té početně slabší skupině. Ano, systém vzdělávání lze opravdu obtížně obsáhnout jednou větou, natož jeho porovnání se zahraničím, ale i tak se snaha musí ocenit, ač pisatel má pravdu jen z části.
Překvapením je i dílčí informovanost některých o problematice: „Celé je to o tom, že podle evropské směrnice 2005/36/ES nebudou zdravotní sestry bez vysoké školy moci pracovat v EU mimo ČR. A po případném přistoupení k „tvrdému jádru“ EU, jako ho prosazují někteří politici, je bude muset nemocnice výhledově vyhodit. Takže jim bude moci platit méně a moc do nich neinvestovat se školením.“1 Jde sice o extrémní názor, ale trocha konspirace nikomu neublížila.
Faktem je však to, že většina lidí nechápe potřebu adekvátního (tedy VŠ) studia pro sestry. Jako třeba: „Celá tahle trapnost byla způsobena jen přílišným důrazem na formální vzdělání. To je mor našeho pracovního trhu. Osobně si myslím, že minimálně 50% činností, které nyní musí vykonávat vysokoškolák, by klidně zvládl středoškolák.“1 Obdobné názory mají i tito diskutující: „Sorry jako, ale vejšku má mít i automechanik! Opravuje dost důležité věci, co když autu selžou brzdy? Navíc ty počítače všude… Totéž třeba řidič autobusu, zodpovídá za spoustu životů, musí znát jízdní řád, pravidla silničního provozu nebo funkce autobusu! A tak bych mohl pokračovat mnoho hodin!“1 a dále „Dyť taky co to je za hovadinu. Za mých mladých let holky po studiu na 4leté zdrávce a maturitě se stávaly ZS automaticky. I ten rok navíc je blbost. Škola + důraz na praxi, poté např. půl roku práce pod dohledem a jedem….“2 Toto je ryze aktuální pohled na věc, reflektující vše, co sebou moderní doba přináší. A nebo ne?
Oblíbený názor je i tento: „Dříve patřily sestry mezi střední zdravotnický personál. Nechápu, kterého chytráka napadlo zajistit povinnost, aby měli titul bakaláře. Sestra ať si udělá specializovaný jednoroční kurs. To bych souhlasil.“1S tímto názorem však je vedena i kvalitní polemika: „Jakožto vysokoškolák musím doporučit každému, ať si to aspoň zkusí. Ale nutit sestru, aby měla VŠ, a přitom ji adekvátně nezaplatit, to je fakt trapný.“[2]
Nicméně oslava devalvace vzdělání sester pokračuje: „Před pár desetiletími stačila sestrám střední zdravotní škola. Nyní musí mít dle nařízení EU vysokou školu XY% populace, skoro každá „hajzlbába“, proto úroveň školství příslušně klesla. Že by konečně začal návrat k „normálu“?“ nebo tento názor: „Konečně trocha rozumu. Ta inflace vysokoškolských titulů neznamená nic jinýho, než že kvalita musela jít nutně dolů. Truhláři s maturitou a sestry s VŠ – to je nesmysl“
Ono srovnání truhláře se sestrou je úsměvné, ale opravdu se nechci dožít doby, kdy úroveň sester bude opravdu na úrovni truhláře, a péče o člověka bude shodná s péčí o dřevo (a to jsou truhláři úžasně šikovní lidé). A trochu militantní názor: „První vlaštovka! Snad se ten úchylnej porevoluční systém školství začne obracet správným směrem. Pokračovala bych zrušením devítek, pak odebráním rozhodování o odkladech rodičům. Pak zrušení inkluze …. Likvidace CERMATu, ještě by se asi něco našlo.“2 Naštěstí se v davu objeví i někdo, kdo se na problém pokouší nahlédnout s odstupem: „Takze jsme se vratili 100 let za opice a sestry klesly na uroven prodavacek, uklizecek, servirek a nevim ceho vseho + kdyby se jednou rozhodli, tak jim toto v cizine pro praci sestry ani neuznaji. Nic proti lidem bez VŠ, ta rozhodne neni dukazem inteligence, nicmene dost odfiltruje. Zejmena v dnesni dobe. Naroky na ose peci, kompetence a hlavne odborne znalosti, jsou mnohem vyssi, nez byvaly drive. Uplny nesmysl to srovnavat. Sester si zas nikdo vazit nebude a navic zacne ve spitale pribyvat pruseru.“2
Aby ale toho optimizmu nebylo moc, stačí si najít další příspěvek do diskuze: „Konečně rozumné rozhodnutí. 5 let školy musí na kvalitní vzdělání sestry bohatě stačit. Já se stal lapiduchem po půl roce poddůstojnické školy (v roce 1980) a jak mně šly injekce, obvazy a podávání léků“ Co na to říci? Snad jen, že i tito lidé mají volební právo a dávají hlas tomu, kdo potom reprezentuje občany v parlamentu a rozhoduje o změnách v českých zákonech… A tato myšlenka není nijak povzbudivá. Ještě že máme i spoluobčany se zkušenostmi ze zahraničí: „Češi zase jednou chtěli být lepší než zbytek Evropy a opět se ukázalo, že vymysleli blbost. Zdravotní setra (Krankenschwester) je v Německu a Švýcarsku tříletý učební obor neukončený maturitou. A přitom jsou německé a švýcarské sestry stejně dobré, jako české.“
Další oblíbená mantra, na kterou se obtížně reaguje. Faktem ale je, že ač nepravdivá, mezi veřejností oblíbená. Nikdo z laiků pochopitelně nemůže nic vědět o diferenciaci zdravotnického personálu a podmínkách výkonu profese v zahraničí, takže pokud se to vhodně vytrhne z kontextu a použije, máme náhle argument jako víno. Ale je potřeba se k problému postavit i z humanistického hlediska: „No konečně. Za nás – starší generace chodily na zdrávku holky, které měly vynikající vízo. Nyní je tomu jinak a další vzdělávání tomu stejně nepomůže. Je nutné brát ty děti, které to dělat chtějí a mají k lidem citlivý vztah.“
Úplně se zapomíná na to, že vztah k práci je pouze jeden z faktorů pro to, aby byl sester v provozu dostatek – vztah k práci je pěkná věc, ale nikoho neuživí. Představa, že práce sestry je stále vnímána jako poslání, je opravdu mylná. Je to pěkná práce, ale pořád jenom práce, která má za úkol kromě pomoci bližnímu i zajistit přežití danému pracovníku. Základní potřeba – a pokud není naplněna, odchází jinam, až již má vztah ke zdravotnictví sebelepší. Ono už jenom to nepochopení termínu „potřeba“, se kterým ošetřovatelství pracuje a jeho převádění do roviny lascivní je možná pro někoho humorné, ale hlavně pro sestry urážející: „Uspokojený lékař – spokojená sestra.“ Toto je důkaz až archetypálního a ve své podstatě omezeného vnímání rolí sester a lékařů ve zdravotnictví.
Diskuze se stejně točí stále v kruhu: „Jestlipak vědí, proč jsou české zdravotní sestry tak ceněné ve světě? No protože jsou vzdělané! Budoucí zdravotní sestry už nenajdou práci ani v Užhorodě.“ Do kamene tesat…. Ale ani to asi nestačí. „Jak jste přišel na to, že české zdravotní sestry byly někde ve světě ceněné?!? Možná proto, že byly hlavně levné. Proto se hlavně uplatňovali v arabských zemích a Lybii. Protože takovou práci místní holky nechtěli dělat. Právě tak jako dnes české letušky u Emirates. Levné a povolné!“ Když pomineme neustále se opakující gramatické chyby, jsme zase u toho, jak jsou sestry ve své podstatě vnímány – jako někdo, kdo nemá vlastní mozek, kdo pracuje za málo a hlavně, to kouzelné slovo povolnost…. Stále více mám pocit, že je zde něco špatně.
A pokračujeme: „Také si to myslím. Tam jsou důležité jiné hodnoty než vzdělání. Třeba soucit, sounáležitost, schopnost komunikace a jiné. A to vzděláním nikdo nezíská. Tohle musí mít. Všechno potřebné se dá naučit za rok.“ Ano, čtete správně, za rok! Hlavně, že má pochopení a soucit (což je velice důležité, o tom se nikdo nepře), protože zbytek se zajisté sestra naučí za 365 dní. Lidé si stále neuvědomili, že sestra není ona jeptiška v hábitu, která má za úkol hlavně povzbudit v těžkém osudu, pozvednout na duchu, pohladit po ruce a otřít opocené čelo. Sestra již není pouze ten, kdo pečuje. Sestra se v 21. století stala odborníkem na ošetřovatelství (ano, zní to divně) a proto má v popisu funkční náplně i jiné věci, než jen pečovat. Opět se dostáváme k již opakovanému – záměna ošetřovatelství a pečovatelství vede k nepochopení celé problematiky (která má stejně prvopočátek ve finančním nedocenění).
Co říci závěrem? Veřejnost souhlasí s tím, že se snižují nároky na vzdělání sester. To je fakt, se kterým se prostě musí počítat. To, že s tím to souhlasí i poměrně velká část sester, je smutná realita. Budiž, stalo se to, co se stalo a nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem a diskutabilní novelou zákona o nelékařských povoláních. Otázka zní, co dál? Je iluzorní představou, že se v nemocnicích a dalších zdravotnických provozech náhle zvedne počet sester, které budou dělat kvalitně svou práci, brát za to almužnu, tvářit se že je vše v pořádku a omlouvat to svým posláním. To je pouze sen scénáristů seriálů a těch, kteří věří, že sestra je to, co se na ně culí z obrazovky. Nezbývá nic jiného, než apelovat na mladé, aby dosáhly co nejvyššího možného vzdělání v tomto oboru, ač to není podporováno, protože v tom je ta lepší budoucnost. Tato nová a vzdělaná generace bude mít možnost o sobě rozhodovat sama – což v dnešní době není možné. O tom, jaký bude osud sester v ČR, nyní rozhodují jiní – politici, manažeři, lékaři…. Ale sestry ne. O profesi, která má nejvyšší početní zastoupení ve zdravotnickém systému, rozhoduje kdokoliv, kromě sester samotných. A není k tomu ani vůle, protože nikdo nebude mít za partnera k jednání nikoho, kdo nemá adekvátní vzdělání. Tak se prostě politika a koncepční řízení nedělá. Sestra má být šikovná, tichá a povolná, a hlavně musí vypadat dobře, minimálně v televizi. Nabízí se otázka – kde má sestra vůbec nějaké zastání? Jistě máme jako sestry nějaké čelní představitele… Kdy se veřejně vyjádřili tak, aby je i někdo slyšel? Žijí vůbec? Není to chiméra, stejně jako Yetti? A takových stesků můžeme mít klidně na další dvě stránky textu.
Je nutno si uvědomit, že díky cílenému utlačování pokroku v sesterské profesi a finančnímu podhodnocení se tato profese dostala na okraj zájmu potenciálních uchazečů o toto povolání. A jiné to nebude, pokud si veřejnost bude v hlavě hýčkat svou představu o sestře, která běhá ve službě na podpatcích a otírá pouze zpocená čela, v mezidobí milostných avantýr s lékaři. Sestra je plnohodnotný člen týmu, který se stará o pacientovo zdraví. Netvrdím, že obsahová náplň vzdělávacích programů je dokonalá, ale to ani není předmětem tohoto pojednání. Také nesouhlasím s ošetřovatelskými modely (s většinou) a dalšími věcmi. Také netvrdím, že na všech postech musí být vysokoškolsky vzdělaný pracovník – ale proto existuje diferenciace profesí! Nicméně na klíčových pracovištích a postech má být setra – vysokoškolák.
Dokud sestry nebudou táhnout za jeden provaz a nechají ostatní, aby rozhodovali o jejich osudu, situace se nezmění. Doufám, že se ale situace posune a že jednou budou sestry respektovanou profesí, se stejnou rozhodovací pravomocí, jako jiní pracovníci ve zdravotnictví. Je to běh na dlouhou trať, a dokud nedojde k sjednocení profese tak, aby se svou početní silou stala partnerem, který nejde pominout, budeme se stále motat v kruhu. Ale nikdo jiný za sestry nikdy kopat nebude, pouze zase jenom sestry. A začíná to platovými podmínkami. Možnosti, jak se sjednotit, tu jsou. Nebudu lobovat za jednotlivé profesní organizace, ačkoliv je evidentní, že z mého úhlu pohledu ČAS svou šanci poněkud propásl. Ale je tu několik dalších variant volby, které nechám na ctěném čtenáři.
Takže… Dá-li pánbůh a císař pán, bude snad jednou líp!
Jaroslav Žďára
[1] http://zpravy.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A170608_121728_domaci_kop&razeni=vlakno
[2] http://zpravy.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A170426_092839_domaci_kop