Naděžda Vrbatová

BIOGRAFIE:

• Vzdělání:
  SZŠ Havlíčkův Brod - obor dětská sestra
  Filozofická fakulta UK Praha - obor pedagogika-péče o nemocné
  Univerzita Komenského v Bratislavě, Jesseniova lékařská fakulta v Martině, Ústav ošetřovatelství - doktorské studium, téma Mentální anorexie – možnosti primární prevence
• Pracovní pozice:
  ředitelka SZŠ a VOŠZ Havlíčkův Brod (http://www.zdravskolhb.cz)
• Registrovaná sestra

OTÁZKY:

Jaký je Váš názor na ošetřovatelství a jak vidíte jeho budoucnost?

Definici ošetřovatelství známe ze studií a výuky a často mne napadá, jak s tímto vznešeným názvem    a posláním pracovat v naší republice. Každý, a to i laik, si je vědom toho, že kromě lékaře má v nemoci roli každý, kdo se v blízkosti nemocného vyskytuje. Obrovské tempo  zisku medicínských poznatků s sebou přináší zákonitě i nároky na zajištění kvality všech postupů a péče o pacienta, člověka. Zároveň vyspělá společnost, do které bezesporu patří i naše republika, žádá takovou úroveň zdravotních služeb, kterou v porovnání s jinými národy a zeměmi můžeme nazvat jako nadstandardní.

Já osobně nemám v oblibě slovo ošetřovatelství. Svádí trochu k devalvaci vysoce profesionální práce jak sester, tak ostatních profesí, tzv. nelékařského typu. Nemáme ale jiný název.

Teoretické poučky říkají, že ošetřovatelství je samostatný vědní obor, který má svoji filozofii, metaparadigma, metody výzkumné, edukační a další rysy, a to vše je pravda a je to poměrně složitá komplexnost poznatků o člověku a péči o něj.

Péče o člověka je v našem státě chráněna zákony a tím je udán i směr a perspektiva jak laické, tak profesionální péče o každého obyvatele. Jinými slovy, pokud bude společnost humánní, bude mít v popředí hodnot zdraví a prosperitu svých lidí. Ze zdraví a samozřejmosti péče státu o něj se stala obrovská živnost, která jen stěží ve svém rozsahu a tlaku technologií a expanzi nových a dalších alternativ postupů řekne, že v tomto bodě již nebudeme léčit, nebudeme pečovat. Není naštěstí vyčíslena hodnota člověka, aby se řeklo, že se péče ekonomicky nevyplácí a tím nebude poskytnuta nebo bude ukončena.

Jak byste charakterizoval/a současné postavení sester v ČR a jaké by podle Vás mělo být do budoucna?

Sestry, stejně jako další humánní povolání, např. učitelé, mají významné morální postavení ve společnosti. Hodnotu této práce není možné vyčíslit platovým výměrem. Tyto profese, ať mají sebevyšší stupeň vzdělání, jsou především lidskou službou. A takovýto typ služby nemá ceníky, které vidíme u cestovních kanceláří či designových studií, pokud nebudu zmiňovat soukromé zdravotnické sektory s péčí trochu jiného typu, než který máme obecně na zřeteli.

Do budoucna bych si pro náš stát přála, aby sestry dosáhly takového statusu, jakého měly ve 20. a 30. letech minulého století. Byly to Diplomované sestry, které pracovaly i v terénní péči a jejich kompetence pokryly vysoce erudovanou náročnost práce, kterou nyní zaručují téměř ze 100 % jen lékaři. Tím nechci říci, že sestry chtějí brát lékařům jejich práci, ale zkusme se již po více jak 20 letech existence diplomovaných sester v naší republice zeptat: co jsme jim dovolili? První sestry, vzdělávané na prvních českých ošetřovatelských školách, byly přijímány do škol až po 18. roce věku, musely splňovat přísné morální a intelektuální požadavky a byly připraveny k samostatnému výkonu své jasně vymezené profesní role.

Jaký je Váš názor na vzdělávání sester?

Pozoruji vzdělávání sester již poměrně dlouho, pracovala jsem i v komisi při ministerstvu zdravotnictví, která měla za úkol odstranit dvoukolejnost vzdělávání sester. Tehdy jsem si uvědomila, jak zábavná a v podstatě i hloupá a těžkopádná je demokracie. Pokud budeme mít každý možnost říci a udělat cokoli, nedojdeme k systémové změně. Sesterské vzdělávání nejen že je stále dvoukolejné, ale přijetím modelu 4+1 bude tříkolejné. Snaha o to, aby se dříve do systému dostaly sestry, které tam nyní chybí, je chvályhodná. Ale z tohoto modelu nevzejdou sestry, o které jsme stáli před 20 lety! Nevíme ale, jak celou věc uchopit. Sester (a tím obecně míním i další typy, jakými jsou zdravotničtí asistenti a ošetřovatelé) je málo. Jak je to možné? Ze zkušeností ze školy mohu zodpovědně říci, že lidé odsouvají výkon své profese na co nejzazší dobu, po maturitě naši zdravotničtí asistenti odcházejí dále studovat. Masovost zdravotnické profese už nemá rys služby, je to další pracovní příležitost a tak jako taková je podrobena kritériím, která pro mnohé nejsou přitažlivá.

V září 2016 vznikl SVVS, jak tento počin vnímáte?

Omlouvám se, ale nemám dost informací k tomu, abych se mohla k této, pro mne novince, vyjádřit.

Jak vnímáte zajišťování ošetřovatelské péče čtyřmi kategoriemi zdravotnických pracovníků (všeobecná sestra, zdravotnický asistent, ošetřovatel, sanitář)?

Tento model je podle mě šťastným! Myslím to zcela vážně a jen by bylo potřeba, aby jednotlivých kategorií bylo tak akorát a měly jasné rozdělení svých pravomocí. Když se podaří vrchní nebo hlavní sestře takto napočítat a také vychovat tým, který bude loajální k profesi, k pacientům a k sobě navzájem, nebude v týmu ješitnost, pocit ohrožení, ale bude se v něm pěstovat důstojnost, úcta a tolerance, bude to ideální pro všechny zúčastněné.

Chcete něco dodat?

Přeji všem zdraví, spokojenost, touhu k poctivé práci, lásku, štěstí a moudrost.

AUTOR SOUHLASÍ SE ZVEŘEJNĚNÍM MEDAILONKU NA WEBOVÝCH STRÁNKÁCH SVVS