Dalibor Horák

BIOGRAFIE:

• narozen 4. června 1965 ve Vítkově
• od roku 1970 žije v Uničově
• Vzdělání:
  Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, obor Archivnictví a Historie
  Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, obor Učitelství pro střední školy
• Pracovní pozice:
  Od roku 1994 je členem Zastupitelstva města Uničova, v letech 2002 – 2010 ve funkci místostarosty, mezi lety 2010 – 2016 ve funkci starosty
  V letech 2004 – 2012 byl členem Zastupitelstva Olomouckého kraje, v prvním z volebních období také neuvolněným členem Rady Olomouckého kraje
  V roce 2016 byl opět zvolen členem Zastupitelstva Olomouckého kraje a následně také náměstkem hejtmana

OTÁZKY:

Jaký je Váš názor na ošetřovatelství a jak vidíte jeho budoucnost?

Ošetřovatelství jako disciplína v průběhu dějin prošlo složitým vývojem, v evropském kontextu nejvíce poznamenaném poskytováním sociálních služeb a zdravotní péče církevními institucemi ve středověku, válečnými událostmi a následným vznikem Červeného kříže v druhé polovině 19. století  a postupným postátněním činností v těchto oblastech ve 20. století. V současné době naopak opět dochází k decentralizaci těchto oborů, přičemž z ošetřovatelů se stávají zaměstnanci státu, municipalit, církví i privátního sektoru. Pestrost a konkurence je na jedné straně prospěšná, na druhé straně přináší problémy. Stát by měl v tomto směru vyvíjet iniciativu k nastavení jasných pravidel, která by předcházela těmto problémům a nejasnostem, které ošetřovatelskou práci komplikují.

Velkou výzvou pro ošetřovatele již ve střednědobém výhledu je vzhledem k přetrvávajícím demografickým trendům stárnutí populace nutnost zajištění péče o zvětšující se skupinu seniorů,  a to zvláště v případech zdravotních komplikací. Tímto směrem by se měla disciplína do budoucna zaměřit. Obecně řečeno, bez kvalitních ošetřovatelů se společnost na žádném svém stupni svého vývoje neobejde.

Jak byste charakterizoval/a současné postavení sester v ČR a jaké by podle Vás mělo být do budoucna?

Větší část populace si jistě uvědomuje důležitost práce zdravotních sester. Domnívám se, že tato profese má poměrně vysoký společenský status, který se v očích laické veřejnosti mnohdy blíží postavení lékaře. Na druhé straně je zcela jisté, že tato náročná práce není dostatečně finančně ohodnocena. To je však problém, se kterým se potkává na základě historického vývoje našeho státu řada dalších profesí, například pedagogové. V současné době je cítit velký tlak na zvyšování mezd, a to nejen ve zdravotnictví. Zde by měl sehrát hlavní roli stát a prostřednictvím úhradové vyhlášky přispět zdravotnickým zařízením k řešení tohoto problému. Práce sester je psychicky i fyzicky velmi náročná, vyžaduje celoživotní vzdělávání a plné nasazení. Nejméně v blízké budoucnosti by měla být patřičně honorována tak, aby zejména nastupující generace byla pro práci v této profesi pozitivně motivována.

Jaký je Váš názor na vzdělávání sester?

V obecné rovině je možné konstatovat, že český vzdělávací systém nemá koncepci a trpí již téměř sto let, tedy od vzniku samostatné Československé republiky, nepřetržitou a nikdy nekončící reformou. Střídání politických reprezentací na základě volebního cyklu přináší nové radikální postoje, střídání názorů, rušení přechozích opatření a nastavování nových. Tato skutečnost se negativně dotýká i vzdělávání středního zdravotnického personálu. Všechny potřebné znalosti a vědomosti nutné pro pracovní pozici špičkové zdravotní sestry, která má pracovat v nejmodernější technologií nabitém zdravotnickém zařízení, dnes nelze získat pouze čtyřletým maturitním studiem. Úplné středoškolské studium zakončené maturitní zkouškou však musí garantovat plnou kvalifikaci pro určitou kategorii sester, například pro pracovnice ordinací praktických lékařů, kde je vysoká míra jednoduchých zdravotních a administrativních úkonů. Získání vysokoškolského stupně vzdělání zdravotních sester pro různé specializace včetně kvalifikace pro manažerské pozice ale nemusí mít jen formu bezprostředního studia po absolvování střední školy, je možné ho získat i při výkonu praxe v rámci celoživotního vzdělávání.

V září 2016 vznikl SVVS, jak tento počin vnímáte?

Vznik SVVS vnímám jako projev zdravého sebevědomí jeho členek, a to veskrze pozitivně. Spolek by podle mého měl být důstojným reprezentantem profese a jakousi jeho elitní vlajkovou lodí. Pevně věřím, že se představitelkám spolku podaří navázat komunikaci s dalšími profesními sdruženími ve zdravotnictví a sociální oblasti, s příslušnými orgány ministerstev, krajů a dalšími relevantními partnery. Velmi bych si přál, aby výstupy ze vzájemné komunikace přispěly k řešení problémů, se kterými se naše společnost ve zdravotnictví a sociální oblasti potýká.

Jak vnímáte zajišťování ošetřovatelské péče čtyřmi kategoriemi zdravotnických pracovníků (všeobecná sestra, zdravotnický asistent, ošetřovatel, sanitář)?

Domnívám se, že každá z uváděných profesí má v dnešním systému poskytování zdravotní péče a sociálních služeb své opodstatnění a pevné místo. Dle mého názoru však stojí všeobecná sestra na nejvyšším stupni hierarchie těchto odborností. Mimo jiné to vychází také z historického vývoje, kdy řádové sestry byly jediným nelékařským personálem zdravotnických zařízení. Oslovení sestro, popřípadě sestřičko, se z tohoto důvodu v průběhu doby ustálilo jako univerzální oslovení veškerého ženského zdravotnického personálu. Je možné zmínit, že pro pacienty bylo dříve daleko snazší ženský zdravotnický personál rozlišovat, neboť zdravotní sestry nosily stejnokroje včetně příslušného odznaku. V dnešní době tato pomůcka laické veřejnosti chybí a pro pacienty je těžké jednotlivé kategorie zdravotnických pracovníků rozlišovat.

Chcete něco dodat?

Přeji Spolku vysokoškolsky vzdělaných sester mnoho úspěchů při jeho činnosti a všem jeho představitelkám a členkám také zdraví a štěstí v osobním životě.

AUTOR SOUHLASÍ SE ZVEŘEJNĚNÍM MEDAILONKU NA WEBOVÝCH STRÁNKÁCH SVVS