Renata Vytejčková

BIOGRAFIE:

*1981 v Kladně
2002 – SZŠ Beroun – Všeobecná sestra
2005 – 3. LF UK v Praze – Všeobecná sestra, titul Bc.
2007 – 1. LF UK v Praze – Učitelství zdravotnických předmětů, titul Mgr.
2011 – 2013 Certifikovaný kurz v prevenci a kontrole infekcí ve zdravotnických zařízeních
Od r. 2012 práce z oblasti historie ošetřovatelství pod metodickým vedením Ústavu dějin lékařství 1. LF UK v Praze
2002 – 2006 Nemocnice Beroun – sestra u lůžka
2006 – 2011 Ústřední vojenská nemocnice v Praze – sestra u lůžka – standardní oddělení, JIP
Od r. 2005 – působení v ošetřovatelském školství na úrovni SZŠ, VZŠ, VŠ
Od r. 2007 – odborná asistentka Ústavu ošetřovatelství 3. LF UK v Praze
Zahraniční stáže – Nizozemsko – dlouhodobá péče; Portugalsko, Belgie, Švédsko – pedagogické stáže
Autorka série učebnic ošetřovatelských postupů

OTÁZKY:

Jaký je Váš názor na ošetřovatelství a jak vidíte jeho budoucnost?

Ošetřovatelství mělo, má a bude mít nezastupitelné místo v systému služeb obyvatelstvu dané země. Bez této profese se lidstvo v budoucnu jistě neobejde, ale právě budoucnost ukáže, jaké kvality jsme schopni v 21. století v oblasti ošetřovatelské péče dosáhnout. Jsme jistě tak daleko, že máme k dispozici „evidence based practice“, tudíž víme, co na základě nejmodernějších poznatků máme pro kvalitu péče dělat. Máme velice kvalitní pomůcky a přístroje, ale narážíme na realitu, že s poznatky ani pomůckami nemá kdo pracovat. Pokud bych měla použít argumenty samotných sester, tak uvádějí, že „ z důvodů nedostatku času je jen obtížně mohou správně využívat v praxi“. Osobně za sebe mám pocit, že se pohybujeme v začarovaném kruhu. Z důvodů nedostatku ošetřovatelského personálu jsou snižovány počty lůžek na odděleních, proto se pravděpodobně na lůžko dostane jen opravdu těžce nemocný či nesoběstačný pacient. Péče se tím pádem stává náročnější a sestry, které na odděleních zůstaly, často během 12-ti hodinových služeb marně hledají chvíli, kdy by si mohly trochu ulevit. Tohle tvrzení se nedá s určitostí úplně zobecnit. Jistě najdeme rozdíly mezi kraji i jednotlivými zařízeními, ale musíme si položit otázku, zda takovýto obraz práce sestry do daného oboru někoho přiláká. Jako velkou výhodu ošetřovatelství vidím jeho rozmanitost a z motivačních důvodů na toto upozorňuji své studenty. Každá sestra je svým založením individuální osobnost a může své schopnosti s výhodou uplatnit na různém poli ošetřovatelské péče. Výše uvedené skutečnosti zajišťují oboru jistou atraktivitu.

Do budoucna sama sobě kladu otázku. Jak vzbudit zájem o ošetřovatelství v dnešní mladé generaci absolventů středních škol a to nejen dívek, ale i mladých mužů? Díky skutečnosti, kdy mám možnost detailně nahlížet do historie našeho oboru a to zejména do doby právě před sto lety, čím dál více nabývám dojmu, že jsme vlastně až tak moc nepokročili. Sestra musí být v principu stále stejná, ošetřovatelství má pořád stejné charakteristické rysy a pacienti mají stejné potřeby. Vlastně jsem cestou ošetřovatelskou historií nikdy nenarazila na informaci: „ sester je dost“. Logicky tedy zase nastane doba, kdy kvalifikovanou sestru bude nahrazovat méně kvalifikovaný personál s kratší dobou přípravy. Následně snad svitne na lepší časy a budeme na vysoké úrovni vzdělávat „ošetřovatelskou elitu“.

Jak byste charakterizovala současné postavení sester v ČR a jaké by podle Vás mělo být do budoucna?

Obraz profese vytváříme my sestry samy svým přístupem k pacientům i tím, jak se prezentujeme mediálně. Myslím, že veřejnost vnímá tuto profesi jako záslužnou a váží si práce sester, ale bohužel se sami stavíme do pozice upracovaných a někdy i nerudných osob reprezentujících naše zdravotnictví. Tento obraz jistě mladý dorost k profesi nepřivede. Teď nastal ten správný čas změnit strategii a pro mladou generaci systematicky mediálně prezentovat pozitivní stránku, atraktivitu a rozmanitost našeho povolání a jeho silné osobnosti. Tato volba by mohla být tou správnou cestou, jak vzbudit zájem o ošetřovatelství.

Jaký je Váš názor na vzdělávání sester?

Uvědomuji si, že pro veřejnost i ostatní kolegy zdravotníky může působit systém vzdělávání v oblasti ošetřovatelství poněkud chaoticky a nesystematicky. Je potřeba si ale uvědomit zásadní skutečnost a to, že střední zdravotnické školy už dávno nejsou výběrovými školami pro dívky, jak tomu bylo dříve

a na tyto školy se často hlásí uchazeči s průměrnými až podprůměrnými výsledky ze základních škol. Větší invazivita výkonů a rozmanité spektrum péče, technizace zdravotnictví aj. si vyžaduje sestru řádně připravenou, zralou a schopnou samostatně adekvátně reagovat v situacích, které tato práce přináší. Bohužel malé rozdíly v kompetencích a nedostatek kvalifikovaných sester někdy vedou k tomu, že absolventi středních škol jsou v reálné praxi tzv. hozeni do vody a nuceni provádět výkony, ke kterým nebyli dostatečně připraveni a sami nemají v jejich provádění jistotu či s nejistotou organizují péči o svěřené pacienty.

Příprava na profesi sestry je v porovnání s jinými obory náročnější a to zejména díky počtu hodin bezplatné praxe. Je třeba si uvědomit, že vzdělávání sestry tvoří zhruba tři pilíře: teoretické znalosti – manuální a komunikační dovednosti – postoje, které se snažíme výchovnou složkou pedagogické práce ovlivňovat i na terciární úrovni vzdělávání. Výše uvedené samo o sobě klade vysoké požadavky na systematickou přípravu, ale i na osobnost budoucí sestry a jakákoliv nerovnováha v těchto třech oblastech se stává problémem. Domnívám se, že vysokoškolské vzdělání dává samotným absolventům širší a hlubší vhled do oboru a pevnější vztah k profesi. V neposlední řadě je třeba zmínit zásadní roli samotných zdravotnických zařízení v procesu vzdělávání. Vzájemnou spolupráci mezi školou a nemocnicí vnímám jako klíčovou, neboť právě zde potkává student své vzory a utváří si svůj vztah k tomuto povolání.

V září 2016 vznikl SVVS, jak tento počin vnímáte?

Vznik SVVS vnímám jako logické vyústění v současné složitější situaci ošetřovatelského školství a jako potřebu vysokoškolských sester hájit svá práva a možná i nespokojenost s nedostatečnou obhajobou ze strany jiných již tradičních profesních sesterských spolků. Spolku přeji, aby byl více vidět.

Jak vnímáte zajišťování ošetřovatelské péče čtyřmi kategoriemi zdravotnických pracovníků (všeobecná sestra, zdravotnický asistent, ošetřovatel, sanitář)?

Pokud je diferenciace práce správně nastavena, může to být pro efektivitu práce i pacienty s výhodou. Domnívám se, že reálně jsou vnímány dvě kategorie ošetřovatelských pracovníků:

Všeobecná sestra - zdravotnický asistent
Ošetřovatel – sanitář

Je to dáno nízkými kompetenčními rozdíly a tak to myslím vnímají i samotní pacienti. Velice si cením sanitářů a za poslední dobu mě velice mile překvapuje kvalita jejich práce, samostatnost a vztah k pacientům. Je vidět, že jsou zařízení, kde spolupráce sestra – sanitář opravdu funguje a tyto dvě kategorie se efektivně v péči o nemocné doplňují.

Chcete něco dodat?

Mám jedno osobní profesní přání. Ukazujme veřejnosti tu lepší a atraktivnější stránku naší profese…

AUTOR SOUHLASÍ SE ZVEŘEJNĚNÍM MEDAILONKU NA WEBOVÝCH STRÁNKÁCH SVVS