Martin Hemelík

BIOGRAFIE:

  • * 2. 1. 1957 v Praze
  • 1976 – absolvoval studium na gymnáziu
  • 1981 – absolvoval FF UK v Praze – titul PhDr.
  • 1990 – ČVUT v Praze – udělena vědecká hodnost CSc.
  • 1995 – FF UP v Olomouci – udělen titul docent v oboru dějiny filozofie
  • 1983 – 2007 – působil jako odborný asistent a později jako docent na VŠE v Praze
  • 2007 – 2010 – působil jako gymnaziální profesor
  • 2010 – 2014 – působil jako prorektor Vysoké školy polytechnické v Jihlavě
  • 2015 – dosud – působí jako docent na III. LF UK v Praze

 

OTÁZKY:

Jaký je Váš názor na ošetřovatelství a jak vidíte jeho budoucnost?

V prvé řadě je třeba rozlišit dvě roviny: ošetřovatelství jako praktická činnost v oblasti zdravotní péče a ošetřovatelství jako středoškolský a vysokoškolský studijní obor.

1) Ošetřovatelství jako praktická činnost je evidentně nesmírně důležitou, ba naprosto nezastupitelnou součástí zdravotní péče a má před sebou v podstatě jasnou a nezpochybnitelnou budoucnost.

2) Ošetřovatelství jako středoškolský a vysokoškolský studijní obor – to je zcela jiná kapitola. Zde panuje v okruhu centrálních kompetentních orgánů (MŠMT a MZv) bohužel víceméně chaotické pojímání, vysoká míra bezkoncepčnosti a značná neujasněnost. Pokud se situace radikálně nezlepší, je budoucnost tohoto oboru temná a nejasná.   

 

Jak byste charakterizoval současné postavení sester v ČR a jaké by podle Vás mělo být do budoucna?

Do současného postavení sester se stále ještě promítají mnohé tradiční prvky a názory přenášené z minulosti. Avšak především se velice negativně do tohoto postavení promítají mnohé neuvážené a nepromyšlené zásahy nejrůznějších orgánů exekutivy, státní správy a legislativy, které vložily v posledních desetiletích do postavení sester výraznou míru nejistoty. Tato nejistota spolu s jistou mírou nedocenění a finančního podhodnocení neobyčejně negativně ovlivnily a ovlivňují postavení sester v ČR.

Je zcela nepochybné, že zlepšení musí nastat, nicméně k tomu, aby nastalo, je třeba mít k dispozici nejen dostatečné množství finančních prostředků, ale zejména jasnou, promyšlenou a dobře uváženou koncepci rozvoje českého zdravotnictví, v rámci které je pak možno koncipovat a posléze také realizovat rovněž opatření ke zlepšení postavení sester.    

 

Jaký je Váš názor na vzdělávání sester?

Leccos už jsem naznačil v odpovědi na první otázku. Minimálně od druhé poloviny devadesátých let minulého století neexistuje v rámci naší vzdělávací soustavy jasná představa, jak by mělo být vzdělávání sester organizováno, jak by mělo být obsahově nastaveno, tj. jaká by měla být jeho náplň (především je velkou otázkou poměr mezi teoretickou a praktickou přípravou) na úrovni středoškolské a vysokoškolské.

Kdo měl možnost tuto oblast alespoň zběžně sledovat, byl svědkem mnoha překvapivých zvratů v rozhodovacích procesech, často až nesmyslných, ba absurdních nápadů, nejrůznějších extrémů a extravagancí, v nichž se naneštěstí prosazovaly pouze různé lobbistické zájmy atd.

Bohužel taková situace má své hlubší kořeny. Zračí se v ní totiž celková bezradnost a nekoncepčnost, která je typická pro celou českou vzdělávací soustavu, resp. její „budování“ a „řízení“. Zatím jsem velice skeptický vzhledem k možnostem nápravy v této oblasti, neboť v ní působím již téměř jedno desetiletí jako řadový učitel.

 

V září 2016 vznikl SVVS, jak tento počin vnímáte?

Samozřejmě, že pro skutečné a adekvátní ohodnocení je existence této organizace časově příliš krátká, nicméně pokud mohu soudit, v určitém směru by mohlo být její působení velmi přínosné.

Mám teď na mysli úlohu tohoto spolku jako prostředku reflexe toho, co přineslo, či přináší vysokoškolské vzdělání sester, jak se projevil, či projevuje jeho vliv v samotné sesterské praxi, jaká je samotná kvalita tohoto vzdělání, do jaké míry je jeho organizace správně nastavena atd.

Přirozeně, že SVVS si v tomto směru musí získat patřičné renomé a jistou míru autority potřebnou proto, aby své zkušenosti a poznatky mohl přenášet na kompetentní místa s příslušným dopadem.

 

Jak vnímáte zajišťování ošetřovatelské péče čtyřmi kategoriemi zdravotnických pracovníků (všeobecná sestra, zdravotnický asistent, ošetřovatel, sanitář)?

Samotnou funkčnost a praktický význam takového členění musí posoudit především ti, kteří působí přímo v systému ošetřovatelské péče a každodenně se s tímto členěním vyrovnávají.

Z mého hlediska není podstatné, kolik je stanoveno kategorií a jak se přesně nazývají. Rozhodující je jasné a důkladně promyšlené a zvážené stanovení principů, pravidel a kompetencí. To opět souvisí, resp. je přímo závislé na vytvoření celkové, reálně proveditelné koncepce rozvoje zdravotní péče v ČR.

 

Chcete něco dodat?

Snad mohu dodat jen tolik, že ze srdce přeji všem sestřičkám co nejvíce trpělivosti, energie, vnitřní pohody, radosti a hodně zdraví a samotnému Spolku vysokoškolsky vzdělaných sester co nejvíce zdaru a úspěchů v jeho činnosti.  

 

AUTOR SOUHLASÍ SE ZVEŘEJNĚNÍM MEDAILONKU NA WEBOVÝCH STRÁNKÁCH SVVS

Spolek vysokoškolsky vzdělaných sester.